Veřejnost chce brzy, vláda se zdráhá, ale stejně „tam“ budeme muset!
Že uhlí končí už vědí i uhlobaroni. Ví to každý. V České republice ale stále nevíme kdy. Uhelná komise, která řadu měsíců zasedala právě s cílem stanovit nejvhodnější termín, konečně rozhodla. 4. prosince 2020 doporučila vládě stanovit rokem českého odchodu od (hnědého) uhlí rok 2038. Nebylo to překvapení. Např. ministr obchodu a průmyslu a jeden z předsedů Uhelné komise Karel Havlíček tento termín protežoval od začátku. Vzhledem k tomu, že jako možné alternativy si komise už na začátku práce stanovila roky 2033, 2038 a 2043, jeví se přijaté doporučení jako férový kompromis.
Viděno z perspektivy klimatu je to ale pozdě. Ekologické organizace volají v souladu s cíli Pařížské dohody o klimatu dokonce po termínu 2030. Dřívější odchod od uhlí prosazují ale i vědci. Například komise pro životní prostředí Akademie věd ČR doporučuje vládě přijmout jako cíl rok 2033. Ten ostatně podporuje i řada ministrů. Kromě ministra životního prostředí Richarda Brabce jsou to například ministři za ČSSD nebo ministr zdravotnictví Jan Blatný a příznivý postoj bude mít nakonec možná i ministryně financí Alena Schillerová. Dřívější termín odklonu od uhlí má tedy šanci navzdory komisi i na vládě!
Řada odborníků navíc upozorňuje, že od uhlí nejspíš tak jako tak odejdeme dřív, než bychom čekali, a to v důsledku zdražování emisních povolenek. Uhlí už nebude udržitelné ani ekonomicky a jeho konec nám naordinuje ruka trhu. Mít v tomto směru adekvátní koncepci a tedy možnost se na pravděpodobný vývoj připravit by tedy dávalo smysl i ekonomický.
V současné době není bez zajímavosti podívat se na odchod od uhlí optikou národa čerstvě poučeného pandemií koronaviru. Zaprvé, po roce s covidem je jasné, proč je lepší se na problémy připravovat raději včas, než vůbec. Zejména máme-li po ruce věrohodné predikce budoucích trendů.
Další zajímavou paralelu nabízí pohled na částku, kterou je třeba do odchodu od uhlí investovat. Při komisí doporučeném scénáři odchodu v roce 2038 by investice do nových zdrojů, dekarbonizace a ústupu od uhlí činily celkem 355 miliard korun. Investovalo by se přitom postupně během řady let. Obdobnou, i když spíš větší, částku vydáme z rozpočtu letos jenom jako schodek. Stejný schodek jsme přitom měli i loni. A ano, je to hodně! Nicméně jako cena za dekarbonizaci ekonomiky, navíc rozložená do dvou desetiletí, to určitě není žádná astronomická a nedosažitelná cifra z říše snů. Plus jsou tady evropské peníze z Fondů obnovy či spravedlivé transformace.
Proč tedy stále diskutujeme až o roce 2038? Zejména proto, že Havlíčkův plán počítá v procesu transformace především s výstavbou nového bloku v Dukovanech. Na ten má jít ostatně asi polovina z výše uvedené částky 355 miliard. A blok nebude dříve než v roce 2036. Zásadní otázka tedy očividně není KDY, ale spíše JAK to vlastně všechno chceme provést. Je zásadní podmínkou celé transformace nový blok v Dukovanech nebo ne? Obávám se, že v zemi, kde v minulosti podlomila důvěru v alternativní zdroje energie nezvládnutá podpora solárních elektráren vnímaná většinou společnosti dosud jako velký solární tunel, se bude nová vlna masivní podpory tohoto typu zdrojů prosazovat či realizovat těžko.
O termínu odstupu od uhlí má vláda rozhodnout v nejbližších týdnech, nechme se tedy překvapit. Zatím nám možná o výsledku leccos naznačí alespoň vývoj tendru na ony ministrem Havlíčkem či prezidentem Zemanem tolik proponované „nové Dukovany“.