Uhlíková stopa českého byznysu je název dokumentu zpracovaného neziskovou organizací CI2[1] s cílem zhodnotit uhlíkovou stopu padesáti největších (dle zisků za rok 2015) českých firem a zjistit, zda a jak tyto firmy o svých emisích informují a zda se zavazují své emise snižovat.
Srovnání s předchozím rokem, které se ve zprávě podařilo u některých firem zachytit, pak poskytuje obrázek o tom, do jaké míry se to firmám daří.
Emise skleníkových plynů a Česká republika
Ke snižování emisí skleníkových plynů zavazuje Českou republiku (tedy i její firmy) Klimaticko-energetický rámec EU do roku 2030 (s cílem snížit emise skleníkových plynů alespoň o 40%). V českém prostředí je to pak dokument Politika ochrany klimatu České republiky schválený vládou v březnu 2017, který je však o poznání benevolentnější, a to díky „náskoku“ 37%, jež si Česká republika získala díky transformaci průmyslu po roce 1990. Ve shodě s výše zmíněnou směrnicí EU nám ted yke splnění 40% závazku „stačí“ snížit emise o pouhá 3%. V tomto ohledu hodnotí analýza Uhlíková stopa českého byznysu jako chybu fakt, že se česká vláda rozhodla nepřijmout zákon o snižování závislosti ČR na fosilních palivech. Podobná legislativa může mít pozitivní dopady nejen na snižování emisí skleníkových plynů, ale i na ekonomiku jako takovou (např. vznik nových pracovních míst v nízkouhlíkových oborech, jak k tomu došlo např. ve Velké Británii).
V prostředí chybějícího legislativního tlaku tedy zůstává imperativem pro snižování českých emisí skleníkových plynů především fakt, že v přepočtu emisí na hlavu jsme (dle čísel za rok 2014)mezi 28 státy EU čtvrtý největší znečišťovatel. V řeči čísel doporučuje analýza (v zájmu plnění Pařížské dohody o klimatu a ve snaze zamezit oteplení planety o více než 2 °C) snížení emisí o 80-95% do roku 2050, tj. de facto přechod na tzv. nízkouhlíkovou ekonomiku.
Jak se počítá uhlíková stopa?
Zpráva, která hodnotí situaci z roku 2016, analyzuje veřejně dostupné informace (webové stránky firem, Global Reporting Initiative, publikované výroční zprávy, reporty, koncepční dokumenty atd.) o emisích skleníkových plynů padesáti největších společností u nás.
Tzv. „uhlíková stopa“, o které zpráva hovoří, je souhrnné číslo, které udává množství všech sedmi hlavních skleníkových plynů[2] emitovaných danou společností v přepočtu na ekvivalent CO2 (tj. CO2e) v kg či tunách.
Dle široce uznávaného mezinárodního standardu zvaného GHG Protocol spadají do tohoto čísla 3 typy emisí:
- Scope 1: přímé emise ze zařízení provozovaných podnikem (vč. emisí z automobilů dané firmy)
- Scope 2: nepřímé emise z energie (emise spojené se spotřebou nakupované energie)
- Scope 3: další nepřímé emise (např. ukládání odpadu na skládku, služební cesty letadlem atd.)
Zpráva uvádí zpravidla hodnoty emisí typu Scope 1 a Scope 2.
V globálu svítá naděje, české emise zůstávají stranou
Ačkoli jisté závěry zprávy Uhlíková stopa českého byznysu mohou znít nadějně (téměř 60% zkoumaných firem se zavazuje snižovat své emise skleníkových plynů a většina z nich promítá své závazky i do svých strategií a akčních plánů, ve srovnání s předchozím rokem rovněž u většiny společností došlo k poklesu emisí), problematická místa zůstávají. Velká část analyzovaných firem má zahraničního vlastníka a emisní hodnoty (i cíle a závazky) uvádějí pouze za celý koncern, tj. v globálním měřítku. Konkrétní čísla pro české pobočky přitom často chybí. České firmy mají naopak vyčíslení emisí na české úrovni jednodušší, většinou si ale (na rozdíl od svých mezinárodních kolegů) nestanovují žádné cíle pro jejich snižování. Kýžená data, která se analýza pokusila shromáždit, tak poskytuje veřejnosti pouze 6% sledovaných firem. Ideálním stavem by přitom bylo, aby byla všechna data relevantním způsobem měřena a následně i reportována v mezinárodních databázích (Global Reporting Initiative/Carbon Disclosure Project). Kromě toho by si měly firmy ukládat smysluplné a ambiciózní cíle, jak své emise snižovat.
Proč se (nejen) byznysu vyplatí sledovat a snižovat svou uhlíkovou stopu?
Závěr studie nabízí zajímavý přehled výhod plynoucích firmám, které se rozhodly monitorovat své emise a stanovit si cíle pro jejich snížení. Ocitujme tedy i my závěrem několik čísel:
- 87% firem nalezne nové obchodní příležitosti a začne aktivní řešit klimatickou změnu
- 67% firem zaznamená nárůst hodnoty firemních akcií
- 55% dodavatelů těchto firem zahájilo plány pro snížení svých emisí
- 70% firem se zavázalo, že sníží či dokonce vyloučí odlesňování ze svých dodavatelských řetězců
Celá zpráva zde
[1] ve spolupráci s Flagship CSR Consultancy
[2] Oxid uhličitý (CO2), metan (CH4), oxid dusný (N20), fluorované uhlovodíky (HFC), perfluorrouhlovodíky (PFC), fluorid sírový (SF6), fluorid dusitý (NF3)