Kniha Ekolog lesa a krajiny, kterou vydal Radioservis v edici Osudy, je Fantovým autobiografickým vyprávěním o jeho životě a zejména práci. Jde o lehké a svižné čtení, které plyne jako voda ve zdravé krajině a podmaní si vás jak poutavým příběhem, tak i životními postoji a profesionální erudicí samotného autora. Kromě toho vám Fantovo vyprávění poskytne i zajímavý vhled do nedávné historie českého lesnictví a českých snah o ochranu krajiny od 60. let do současnosti. Zajímavě pak působí i Fantovo hodnocení tuzemského porevolučního vývoje jednak v jeho oboru, a jednak i celkově ve společnosti včetně politiky. Nadhled dlouholetého emigranta, který si po perzekuci komunistickým režimem oblíbil v holandské emigraci tamější přímočarost a upřímnost a západní standardy (nejen péče o krajinu i les), poskytuje českému porevolučnímu vývoji přísné, i když laskavé a správnými postoji vedené zrcadlo.
Kniha je stavěna jako chronologické vyprávění, ve kterém mají i poměrně osobní vzpomínky svůj význam pro Fantův následný život. Vzpomínky na rodinu a dětství odkrývají kořeny Fantových postojů a hodnot, které ho vedly dále životem a ovlivňovaly jeho mezilidské vztahy i profesní uplatnění. Syn schopných a společensky aktivních rodičů, kteří se mj. jako účastníci odboje nebáli postavit za správnou věc i za cenu osobního rizika, si do života odnesl zejména neústupnost v obhajobě toho, co považuje za správné. A to i za cenu osobních obětí. Tyto postoje se mu vymstily poměrně brzy, už koncem 60. let, kdy pomáhal zakládat a rozvíjet Krkonošský národní park. Jeho nepohodlné a neústupné postoje i osobní střety s nekompetentními, ale režimem protežovanými úředníky, vedly k jeho odstavení od vědecké práce v tehdejším Československu a dovedly Fantu k několikaletému živoření v dělnických profesích.
Ještě předtím ale odvedl v Krkonošském parku velký kus záslužné práce. V knize s lehkostí popisuje úskalí tehdejší ochrany přírody i triky, jimiž čelil necitlivým snahám sabotovat ochranu přírody v rámci našeho prvního a tehdy nově vznikajícího národního parku už v samotných začátcích. V té době se Fanta zasloužil v souvislosti s KrNaPem také o výzkumnou a publikační činnost. Výsledky výzkumu se vždy snažil aplikovat také v praxi. V Krkonošském národním parku inicioval úspěšné vydávání sborníku Opera Corcontica, který se mimochodem vydává dosud.
Po roce 1968 byl postupně odstaven z vedoucích i výzkumných pozic v rámci Krkonošského národního parku a režim mu očividně nepřál ani dělnické pozice. Přes jisté peripetie se nakonec dostal k práci topiče či zahradního dělníka. Po několika letech se ale rozhodl zkusit své štěstí raději v emigraci a v roce 1977 odjel do Holandska.
Začátky v emigraci sice nebyly snadné, ale Josefu Fantovi se podařilo do světa vědy poměrně rychle vrátit. Při cestách na nákup objevil Fakultu fyzické geografie a půdní vědy Amsterodamské univerzity a ještě v němčině si tam domluvil pohovor na pozici asistenta na částečný úvazek. Svými zkušenostmi a erudicí udělal dojem a částečný úvazek u vedoucího katedry ekologie krajiny, tudíž ve Fantovi blízkém oboru, získal. Postupně se pak etabloval i prostřednictvím výzkumných projektů či praktických projektů obnovy lesů v různých částech Evropy, včetně porevolučního Československa. Za svou vědeckou práci v Nizozemí získal nakonec Josef Fanta dokonce královské vyznamenání. Odůvodnění? “Za vědeckou a pedagogickou činnost […], významnou pomoc při realizaci změny koncepce nizozemského lesnictví a cenné příspěvky pro ochranu přírody.” (Fanta 2020, s. 185)
Bezesporu zajímavou část knihy tvoří její poslední třetina věnovaná Fantovu návratu do Čech, nejprve pouze v rámci profesní spolupráce s nově svobodným českým lesnictvím a ochranou přírody, a následně i v podobě stěhování z emigrace zpět do nyní již svobodné země. Fantův profesní zájem se přirozeně stočil zejména ke Krkonošskému národnímu parku, ale nejen to. Popisuje, jak poprvé viděl rozsáhlou devastaci smrkových lesů v Krkonoších a Jizerských a Krušných horách způsobenou kyselými dešti (tj. depozicí síry a dalších látek zejména z uhelných elektráren). Uschlé stromy z odumřelých lesů se těžily ve velkém a obnova porostů byla vedena způsoby, které na Fantu už tehdy působily poměrně nešťastným a značně zastaralým dojmem.
S kolegy z holandských univerzit ve Wageningen i v Amsterodamu diskutoval možnou pomoc českým lesníkům i úředníkům. Když se ale s Nizozemci v rámci nově založené nadace FACE pustil Fanta do návrhů, jak lesní porosty ve zničených Krkonoších obnovit přirozenou a přírodě blízkou cestou, která by byla v souladu s principy ochrany přírody v národních parcích, narážel i po revoluci na totalitním režimem zbytnělý technokratický přístup spočívající ve zcela necitlivých postupech – snaha sázet v národním parku nepůvodní druhy (borovice kamčatská), obnova porostů s pomocí buldozerů, velkoplošné vápnění a nasazení pesticidů, výsadba smrkových monokultur. Fantovo původní nadšení bylo postupně utlumeno děsivými dojmy z československého lesního hospodaření i z tehdejší ochrany přírody. Zklamání a zoufalství ze zdejších poměrů ještě dokreslují zmínky o zděšení jeho holandských kolegů. Nešlo ale jen o ojedinělý projev v souvislosti s obnovou Krkonošského národního parku. Poměrně negativně popisuje Fanta i svá další setkání s českými lesníky a ochranáři v devadesátých letech.
Stejně nemilosrdné, leč v mnohém spravedlivé vysvědčení vystavuje Josef Fanta i zdejšímu porevolučnímu vývoji v oblasti politiky. Opět ne samoúčelně. Vše souvisí se vším, jak si správně uvědomuje každý protřelý ekolog, a tak Fanta správně upozorňuje na to, že ochrana přírody se nedá dělat bez tzv. “good governance”, tj. bez kvalitní správy věcí veřejných. Upozorňuje na nedostatek osobní i politické odpovědnosti a na přílišné zúžení porevolučních snah na převážně ekonomické cíle.
Úhrnem jsou Fantovy Osudy velice poutavým a zajímavým čtením, které určitě stojí za to. Jednak jako zajímavý exkurz do Fantovy práce, jednak jako zajímavé okno do historie naší ochrany přírody a v neposlední řadě jako možnost nahlédnout zdejší poměry s přísným, ale zároveň laskavým nadhledem.
Zaujalo vás to?
Přečtěte si rozhovor s Josefem Fantou